Jedlé rostliny – podrobný přehled - Komplexní přístup ke zdraví

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Období jara (i zbytek roku) je jako dělané na sběr a konzumaci mladých rostlin, které nám vlijí nový život do žil. Je nespočet bylinek – rostlinek léčivek, které se dají sbírat a konzumovat. V jednom článku se bohužel nedají všechny obsáhnout, tak jsem vybrala alespoň nejběžnější z nich, na které si vzpomeneme z dětství.

Obecné zásady sběru planých rostlin

Sbíráme jen ty rostliny, které bezpečně známe. Používáme z nich jen ty části, které se doporučují pro kuchyňské využití.

Rostliny sbíráme na čistých neznečištěných místech, kde nehrozí kumulace škodlivých látek. U nitrofilních druhů nesbíráme přerostlé či staré jedince s vysokým obsahem dusíkatých látek. Vyloučíme i rostliny povadlé, suché či poškozené.
Při sběru zelených částí rostlin určených k přímé konzumaci upřednostňujeme stíněná místa a nejmladší části rostlin (mladé výhonky, listy). Obsahují méně hořčin. Pokud chceme rostlinu sušit, sbíráme ji za slunečného dne s co nejmenší vzdušnou vlhkostí, usnadňuje to následné sušení.
Nasbíranou surovinu přenášíme nejlépe v zavazadle bránícím zapaření a umožňujícím tedy přístup čerstvého vzduchu, jako je např. proutěný košík, plátěné tašky, papírové sáčky. Surovinu co nejrychleji zpracujeme, omyjeme, přebereme a použijeme do jídla nebo vhodným způsobem konzervujeme (sušení, zamrazení, nakládání do octa, do oleje, do cukru, zavařování aj.).

Proč sbírat a konzumovat plané rostliny?

Doplníme si stravu o zcela čerstvé potraviny i v případě, že nemáme zahrádku či možnost přístupu k čerstvé zelenině a ovoci.
Doplníme si přirozeným způsobem živiny, minerály a stopové prvky, které se v běžné stravě už příliš nevyskytují, přesto jsou nutné pro náš zdravý život.
Rozšíříme si sortiment používaných potravin, což nám umožní obohatit si jídelníček.
Sběr planých rostlin nám umožní strávit více volného času v přírodě, což již samo o sobě má blahodárný vliv na zdraví a duševní pohodu.
Ušetříme finanční prostředky.

Některé obsahové látky v planých rostlinách

Alkaloidy

Dusíkaté, zpravidla heterocyklické organické látky, vznikají u celé řady rostlin při metabolismu aminokyselin. Vyskytují se buď volné, nebo vázané na organické kyseliny. V současnosti známe asi 3000 alkaloidů u 4000 rostlinných druhů. V rostlinách slouží jako fytochemická obrana vůči býložravcům, uplatňují se také v metabolických procesech rostlin. Známé jsou fyziologické účinky alkaloidů na člověka, většina z nich má vliv na nervovou soustavu člověka. Používají se jednak ve farmacii k léčení chorob, ale také mohou vyvolávat drogovou závislost. K významným alkaloidům patří např.: efedrin, meskalin, nikotin, lobelin, kokain, chinin, morfin, chelidonin, psilocybin, johinbin, kofein.

Flavonoidy

Sekundární metabolity některých rostlin, uplatňují se při fotosyntetických reakcích. Jsou to barviva, jež se vyskytují buď volně nebo vázána na cukr. Jsou obsaženy v květech, plodech a listech. Je známo asi 3500 druhů flavonoidů. Mají prokázaný vliv na lidský organismus, známé jsou hlavně jejich antioxidační vlastnosti, schopnost inhibovat některé enzymy nebo jejich interakce s hormony. Nejvýznamnějšími jsou: apigenin (přítomný v petrželi, celeru, heřmánku), kvercentin (chmel, česnek, čajovník), kyanidin (mandle), rutin (pohanka).

Glykosidy

Jsou hojně obsaženy v rostlinách, rozpustné ve vodě a v etanolu. Vyskytují se jako barviva (anthokyany) nebo mají ochrannou funkci (antibiotika, antimykotika). Jsou většinou hořké, někdy silně voní. Využívají se v potravinářství i v lékařství. Jako příklad si uvedeme salicin (vrba), glukovanilin (vanilovník – koření vanilka), kumarin (mařinka vonná), amygdalin (mandloň, broskvoň).

Hořčiny

Jsou to látky rostlinného původu různého chemického složení a výrazně hořké chuti. Dráždí chuťové receptory, zvyšují chuť k jídlu, působí příznivě na sekreci trávicích šťáv a tím i zlepšují trávení. Užívají se převážně jako tinktury, extrakty a alkoholové výtažky. Do této skupiny látek patří např.: absinthin, artabsin (pelyněk pravý), knicin (benedikt lékařský), marrubiin (jablečník obecný).

Lipidy

Významná součást rostlinného organismu v rostlinách. Vyskytují se především jako oleje, jsou nerozpustné ve vodě, ale rozpustné v některých organických rozpouštědlech. Jejich funkce je zásobní nebo stavební. Podle stavby se dělí na jednoduché: glyceridy, ceridy (vosky) a složené: fosfolipidy (lecitin, acetylcholin), glykolipidy (sulfolipidy ve vyšších koncentracích třeba v mořských řasách a listech některých rostlin). Potravinově velmi významné jsou některé glyceridy – slunečnicový olej, sezamový olej, řepkový olej, lněný olej, konopný olej, kakaové máslo.

Minerální látky

Minerální látky se v rostlinách se vyskytují ve formě sloučenin. Podílejí se na výstavbě tělesných tkání, podmiňují stálý osmotický tlak v tělesných tekutinách, regulují, aktivují a kontrolují metabolické pochody a jsou důležité i pro vedení nervových vzruchů. Uplatňují se jako aktivátory nebo součásti hormonů a enzymů. Některé z nich potřebuje lidský organismus přijímat v gramech, jiné v setinách miligramů. K nejvýznamnějším patří: draslík, vápník, sodík, hořčík, železo, mangan, zinek, křemík.

Pryskyřice

Jedná se o lipofilní produkty některých rostlin, jsou křehké, průhledné. Mají pro rostlinné tělo ochranný význam, hojí rány a chrání rostlinu před infekcí a patogeny. Jmenujme si například: Styrax (ambroň východní) – používá se jako kadidlo na vykuřování a proti parazitům kůže, terpentýnový balzám (borovice lesní a černá) se používá jako ředidlo na barvy.

Sacharidy

Tvoří podstatnou součást rostlinného organismu, jsou zdrojem energie pro metabolismus, jsou stavebním kamenem pro buňky a pletiva, zúčastňují se osmotických dějů, mají zásobní funkce. Dělí se podle počtu molekul na monosacharidy (glukóza, fruktóza), oligosacharidy (sacharóza, maltóza), polysacharidy (škrob, glykogen, celulóza, hemicelulóza, inulin, pektin).

Silice

Jsou tvořeny většinou širokým spektrem různých látek, nazývají se také éterické oleje. Slouží rostlinám hlavně jako ochrana před patogeny, před hmyzem, před spásáním, v květech k vábení opylovačů. Hromadí se ve vakuolách, pod kutikulou. Silice se uplatňují ve farmacii, potravinářství a kosmetice. Jako příklad nám poslouží skořicová silice, růžová silice, česneková silice, eukalyptová silice.

Třísloviny

Jsou vysokomolekulární polyfenolické látky se schopností srážet bílkoviny, mají lehce svíravou až trpkou chuť, mají antibakteriální a hojivý účinek, v rostlinách se vyskytují v hojném množství. Využívají se v lékařství, ve farmacii a potravinářství. Třísloviny najdeme v borůvkách, oddencích mochny nátržníku, listech maliníku, v čeledi růžovité (Rosaceae).

Vitamíny

Jsou to biokatalyzátory, působí na metabolismus buňky, syntetizovat je umí pouze rostliny, člověk a zvířata je přijímají v potravě. Jsou nezbytné pro životní funkce. Vitamíny se dělí dle rozpustnosti na dvě skupiny: vitamíny rozpustné v tucích A, D, E, K a vitamíny rozpustné ve vodě, např. vitamíny skupiny B, niacin, biotin, kyselina listová, kyselina, askorbová.

Seznam rostlin

Andělika lékařská – Archangelica officinalis

Vyskytuje se řevážně na březích potoků, vlhkých loukách a v podhorských oblastech. Jedlé části jsou: kořeny, oddenky, mladé listy, lodyhy, nažky.

Doba sběru: listy a lodyhy sbíráme v květnu a v červnu, plody v září, oddenky je nejlépe sklízet na podzim či na jaře

Obsahové látky: silice, furokumariny, flavonoidy, organické kyseliny, hořčiny, třísloviny, vitamin C a karoten.

Zajímavost: Andělika je posvátná bylina, kterou využívali Keltové při oslavě letního slunovratu. Používala se k vykuřování jako kadidlo. Ve středověku se používalo jejich léčivých účinků na ochranu proti moru. V některých oblastech střední Evropy údajně vesničané pořádali májové průvody a za zpěvu pohanských písní mávali stonky anděliky a vyháněli tak zlé duchy a čarodějnice.

Recepty: Andělská pomazánka: Hrst jemně nasekaných listů anděliky, hrst pažitky, jedna kostka tvarohu, sůl, pepř. Suroviny smícháme a mažeme na chleba.

Pozor! Nadměrná konzumace může vyvolat u citlivých jedinců fototoxickou reakci.

Bedrník obecný – Pimpinella saxifraga

Vyskytuje se na suchých slunných lokalitách, nejvíce na vápenitém podloží od nížin do podhůří.

Jedlé části: Sbírají se mladé listy od dubna do června, hodí se do salátů, polévek, omáček, lze využít i kořen k přípravě výluhu proti kašli.

Doba sběru: od dubna do června

Obsahové látky: Listy obsahují silici, kumariny, sacharidy, saponiny, pektiny a třísloviny, z minerálních látek hlavně vápník a draslík.

Zajímavost: V Mathioliho herbáři se uvádí „Bedrník pojídají Vlaši, dokud je mladistvé v salátu, a také Španělé v létě si ho dávají při stole do vína, které od něho nabývá obzvláštní libé a dobré chuti.

Recepty: Rajčatový salát s bedrníkem: 0,5 kg rajčat, 2 hrnky listů bedrníku, 1 mozarella, 1 cibule, 4 lžíce oleje, 2 lžíce jablečného octa, bazalka, oregano, sůl pepř. Suroviny smícháme a necháme odležet v chladu cca 30 min.

Bylinkové máslo: 80 g másla, 1 malá cibulka, lžíce bedrníku, petrželky a kopru, sůl, pepř, pár kapek citronové šťávy a sójové omáčky. Bylinky pokapeme citronovou šťávou a sójovou omáčkou a vetřeme do másla, osolíme, opepříme a dáme do chladničky ztuhnout. Použijeme jako pomazánku na chlebíčky.

Blatouch – Caltha palstris

Vyskytuje se na vlhkých loukách poblíž potoků a říček zhruba.

Jedlé části jsou: Listy v malém množství, květní poupata.

Doba sběru: Poupata ještě nerozvinutá na jaře, listy před rozkvětem.

Obsahové látky: flavonoidy, karoten, protoanemoin, cholin

Recepty: Vaječná poupata: Hrst nerozvinutých poupátek blatouchu, jarní cibulku, dvě vejce, olej, sůl. Zprudka osmažíme cibulku, přidáme květy blatouchu, lehce osmažíme, přidáme vejce, osolíme, podáváme.Pozor! Listy blatouchu lze používat pouze v malém množství, je v nich obsažen protoanemonin, který má jedovaté účinky. Sušením se odbourává.

Bolševník obecný – Heracleum sphondylium

Vyskytuje se na okrajích lesů a luk bohatých půd a lužních lesů.

Jedlé části jsou: mladé listy, uzavřená květní poupata, lodyha, kořeny

Doba sběru: Lístky, řapíky a květní poupata (některá velikosti míče) sbíráme zjara a před rozkvětem, kořeny na podzim.

Obsahové látky: silice, fumarokumariny, hořčiny, cukr, bílkoviny, provitamin A, vitamin C, minerály

Zajímavost: Slovenský název je bolševník borščový a také v Rusku a na Ukrajině a dalších východních zemích se dodnes přidávají listy do tradiční polévky zvané boršč.

Recepty: Nerozvinutá květní poupata je možné uvařit v osolené vodě, opékat na oleji, nebo pojídat za syrova. Z listů je možné připravit salát.

Obalované řapíky: Čerstvě natrhané řapíky spaříme vodou, osolíme a obalíme jako řízek. Boršč: hlávkové zelí, 4 brambory, červená řepa, mrkev, petržel, dvě cibule, dva šálky mladých lístků bolševníku, česnek, 3 lžíce másla trocha rajčatového protlaku, 200 ml kysané smetany, 1 lžíce octa, 1 lžíce cukru, bobkový list, nové koření, pepř (kuličky), 1 lžíce petrželky.
Pokrájené zelí a brambory vaříme 15 minut. Červenou řepu dusíme na másle (nebo sádle) s octem cukrem a rajčatovým protlakem. Zvlášť zpěníme na másle nakrájenou cibuli, mrkev a petržel a bolševník. Vše pak smícháme dohromady, okořeníme a vaříme ještě asi 20 minut. Do hotového boršče přidáme utřený česnek a ozdobíme petrželkou. Podáváme s kysanou smetanou.
Pozor! U citlivých jedinců může rostlina vyvolat podráždění pokožky, můžete vyzkoušet jednoduchý test – trochu rostlinné šťávy vetřít na předloktí. Pokud pokožka nereaguje, alergická reakce se neprokázala. Při konzumaci je nutné vyloučit záměnu s bolševníkem velkolepým invazním druhem, který je jedovatý. Pokud je někde zaznamenán souvislý porost bolševníků jedná se právě o zmíněný invazní druh bolševník velkolepý a tedy ho NEKONZUMUJTE!

Bršlice kozí noha – Aegopodium vulgare

Vyskytuje se: Vlhká stinná stanoviště, okraje lesů, parky, křoviny, často vytváří rozlehlé skupiny podrostu. Nitrofilní druh, vyhledává půdy bohaté na živiny.

Jedlé části jsou: sbíráme mladé listy před květem

Doba sběru: od března do května

Obsahové látky: bílkoviny, silice, minerální soli, provitamin A, vitamin C

Recepty: Bršlicový špenát: Touto rostlinou je možné plně nahradit běžně používaný klasický špenát. Budeme potřebovat 0,5 kg čerstvých mladých listů, česnek, 1 cibuli, dvě vejce, 250 ml smetany ke šlehání, sůl, pepř. Na oleji osmažíme cibulku, přidáme bršlici a s trochou vody dusíme cca 20 minut. Přidáme vejce, osolíme, opepříme, nakonec přidáme smetanu a podáváme.

Pozor! Rostlinu lze zaměnit s jedovatým rozpukem jízlivým (Cicuta virosa). Na chuť je však velmi hořký, čímž odrazuje od konzumace.

Čekanka obecná – Cichorum intybus

Vyskytuje se hojně u cest, na mezích, pastvinách, úhorech, rumištích. Vyskytuje se až v podhůří.

Jedlé části jsou: mladé spodní listy, kořen Doba sběru: listy na jaře, kořen na jaře a na podzim

Obsahové látky: Hlavní složkou je polysacharid inulin (až 15 %), dále třísloviny, manit, kaučuk, cholin, aminokyseliny, železo, vápník, měď, vitaminy B, C, P, K.

Zajímavost: Kořen čekanky se začal více využívat jako náhražka zrnkové kávy v Evropě hlavně v letech tzv. kontinentální blokády, kterou r. 1806 vyhlásil Napoleon I. za války s Velkou Británií. Uzavřel tehdy evropské trhy veškerému anglickému zboží ze zámoří, tedy i dovozu surové kávy a třtinového cukru. Tím se dostala cikorka znovu do obliby a začala se dokonce vyrábět.
První průmyslová výrobna cikorky byla v Čechách v Mochtíně u Klatov již na začátku 19. stol. Jako lidové jídlo jí označoval i římský básník Vergilius

Recepty: Slovanské pražmo s čekankou: Budeme potřebovat asi 200 g pšenice, a dvě hrsti mladých listů a výhonků čekanky, olej, sůl, koření. Pšenici namočíme do vody a necháme dva až tři dny naklíčit ve studené vodě (vodu alespoň 2 x denně měníme. Mladé lístky čekanky asi 15 minut povaříme, smícháme s naklíčeným zrnem a a zprudka opečeme na oleji. Osolíme a dle chuti okořeníme. Ještě teplé podáváme jako přílohu místo rýže nebo samostatně.

Cikorková káva: Kořeny očistíme od hlíny, nakrájíme je na malé kousky a sušíme v mírně vyhřáté troubě nebo na suchém teplém místě. Do doby než získají hnědou barvu. Umeleme je v mlýnku na obilí nebo na mák. Dávkujeme zhruba jako klasickou kávu. Pokud si chceme pěstovat čekankové výhonky během zimy, tak počátkem podzimu vykopeme kořeny čekanky, uchováváme je v chladu ve vlhkém písku, občas kropíme. Za několik týdnů si můžeme pochutnávat na mladých křupavých výhoncích.

Černohlávek obecný – Prunella vulgaris

Vyskytuje se na loukách, pasekách v sadech, parcích i jako synantropní druh u lidských sídlišť.

Vyskytuje se v pásmu od nížin až do hor.

Jedlé části jsou: celá mladá rostlina, kromě kořenů

Doba sběru: Od května do října.

Obsahové látky: hořčiny, třísloviny, pryskyřice, provitamin A, vitamin C

Recepty: Mladé lístky i celé rostliny černohlávku nakrájíme a přidáme do salátu.

Pozor! Černohlávek lze zaměnit s popencem břečťanolistým nebo se zběhovcem plazivým, ale záměna není nebezpečná, oba druhy jsou jedlé.

Česnáček lékařský – Alliaria petiolata

Vyskytuje se na chladných a stinných stanovištích, okrajích lesů, cest a křovin.

Jedlé části jsou: listy, květy i semena

Doba sběru: Od dubna do srpna Obsahové látky:Glykosidy, hořčiny, éterické oleje, vitamin C.

Recepty: Chutí i vůní připomíná česnek, ale lze použít pouze v čerstvém stavu, varem i sušením ztrácí chuť. Lze použít na chleba, do salátů, i pomazánek.
Salát s česnáčkem: 1 hlávka salátu, 1 červená cibule, lžíce nakrájeného libečku a petrželky, hrst listů česnáčku, 2 lžíce oleje, špetka soli, pepř, šťáva z půlky citrónu. Zeleninu drobně nasekáme a promícháme, podáváme nejlépe chlazené.

Česnek medvědí – Allium ursinum

Výskyt: Tvoří rozsáhlé porosty v lužních lesích, vyžaduje vlhká stanoviště s dostatečným množstvím živin.

Jedlé části jsou: listy, květy, cibule Doba sběru: mladé listy před květem zjara, cibulky málo v době nouze na podzim

Obsahové látky: Obsahuje aminokyseliny allicin a alliin, vinylsulfid, flavonoidy, fruktózu, bílkoviny. Česnek medvědí je také bohatým zdrojem vitamínu C 100 g česneku medvědího obsahuje 150 mg vitaminu C, což je samo o sobě trojnásobkem doporučené denní dávky vitamínu C pro člověka.

Recepty: Česnekové pesto: Zhruba 0,5 kg čerstvých listů, olivový olej, sůl, provensálské byliny, kešu oříšky. Listy omyjeme, pokrájíme a pomocí ručního mixéru rozemeleme na pastu, přidáme koření a sůl podle chuti, napěchujeme nahusto do sklenic a zalijeme olivovým olejem. Pak můžeme přidávat do omáček, na těstoviny, pizzu nebo jako přílohu k masu.

Pozor! Česnek medvědí lze zaměnit s listy konvalinky (Convallaria majalis) a ocúnu (Colchicum autumnalis), tyto rostliny jsou jedovaté, záměnu můžeme vyloučit poměrně snadno, žádný z těchto listů nevydává po rozemnutí česnekovou vůni.

Hluchavka nachová – Lamium purpureum

Vyskytuje se jako synantropní rostlina na rumištích, sídlištích u cest, v zahradách. Je nenáročná na kvalitu půdy.

Jedlé části jsou: Vrcholky prýtů před rozkvětem, mladé listy a květy. Možno využít i hluchavku bílou (Lamium album).

Doba sběru: Vrcholky prýtů a listy je možné sbírat po celé vegetační období, postupně však hořknou. Květy sbíráme v plném květu.

Obsahové látky: Éterické oleje, aminokyseliny, třísloviny, glykosidy, sacharidy, saponin, sliz.

Zajímavost: Původní význam slova špenát představoval kaši z mladých jarních listů různých druhů planých rostlin, mezi nimi se používala i hluchavka.

Recepty: Hluchavková omáčka: 2 šálky na jemno nasekaných listů a vrcholků (můžeme kombinovat také se smetankou, šťovíkem, lebedou), 2 lžíce mouky, 2 lžíce oleje, 1 cibule, sůl, dobromysl, 2 stroužky česneku, nebo 2 lžíce česneku medvědího a cca 100 ml vody nebo mléka. Listy osmažíme na cibuli a dusíme asi 20 min, dochutíme solí, dobromyslí, podlijeme vodou a zahustíme moukou. Přidáme česnek. Podáváme k rýži nebo bramborám.

Hulevník lékařský – Sysimbrium officinale

Vyskytuje se podél cest, v zahradách, příkopech, v okolí lidských sídlišť. Je světlomilný, vyhovují mu živinami bohaté půdy. V nížinách je hojný, četnost klesá se stoupající nadmořskou výškou.

Jedlé části jsou: mladé listy do salátů, polévek, bylinkového másla

Doba sběru: Možno celoročně, ale nejlépe zjara před rozkvětem, časem narůstá obsah hořčin v listech, což má za následek hořčičně ostrou až palčivou příchuť.

Obsahové látky: hořčičné glykosidy, třísloviny, vitamin C

Recepty: Salát s hulevníkem: Asi 3 hrnky najemno nakrájených lístků, 2 lžíce jablečného octa, pepř, sůl. Takto upravený hulevník chutná podobně jako roketa setá (Eruca sativa).

Pozor! Hulevník obsahuje menší množství glykosidů, které mohou ovlivňovat srdeční rytmus, proto by jej neměly požívat osoby se slabým srdcem a malé děti.

Chmel otáčivý – Humulus lupulus

Vyskytuje se hojně v křovinách u cest a potoků, na okraji lesů. Vyskytuje se zpravidla na vlhkých, slabě kyselých půdách. Převážně v nížinách.

Jedlé části jsou: Ke konzumaci lze využít mladé chmelové výhonky. Dříve se nazývaly „špargl“ a běžně se konzumovaly.

Doba sběru: do konce května

Obsahové látky: silice, hořčiny (lupulon, humulon), třísloviny, cholin, flavonoidy, pryskyřičné a minerální látky

Recepty: Omeleta s chmelníčkem: 4 vejce, hrst chmelových výhonků, sůl, pepř, máslo, pažitka. Na másle osmahneme delší kousky chmele, zalijeme vejci, posypeme pažitkou a upečeme po obou stranách. Suroviny stačí na dvě omelety.

Jetel luční – Trifolium pratense

Vyskytuje se na rodných loukách a pastvinách, v nížinách i ve vyšších polohách, obohacuje půdu o dusíkaté látky.

Jedlé části jsou: květy a listy

Doba sběru: Listy můžeme sbírat po celé vegetační období, květy od května do října.

Obsahové látky: třísloviny, glykosidy, flavony, fenolitické látky

Zajímavost: Jetel se začal uplatňovat jako pícnina při přechodu z úhorového na trojpolní systém hospodaření, neboť obohacuje půdu dusíkem. Těchto vlastností se využívá dodnes při tzv. zeleném hnojení. V letech neúrody se mlely sušené hlávky jetele na mouku a přimíchávaly se do těsta na chleba v poměru 1:1.

Recepty: Nektarový nápoj: 250 g čerstvých květů vaříme asi 15 minut v 1 litru vody. Necháme vystydnout a dosladíme trochou medu.

Jitrocel kopinatý – Plantago lanceolata

Vyskytuje se na loukách, mezích, pastvinách, zahradách, podél cest, i v parcích a synantropních trávnících. Nejčastěji se vyskytuje na hlubších a vlhčích hlinitopísčitých půdách.

Jedlé části jsou: listy, květenství

Doba sběru: Listy je možné sbírat po celé vegetační období, květenství v plném květu.

Obsahové látky: sliz, třísloviny, flavonoidy, kyselina křemičitá, glykosidy, hořčiny, minerální látky

Zajímavost: Jitrocel byl ve starověku a středověku přikládán na sečné rány rytířů a vojáků. Výborně zastavuje krvácení a hojí podrážděnou pokožku.

Recepty: Tvarohové smaženky: 0,25 kg měkkého tvarohu, 6 lžic listů jitrocele pokrájeného na kousky, 4 vejce, 2 lžíce tuku, 4 lžíce smetany nebo mléka, strouhanka. Utřeme vajíčka s tukem, přidáme tvaroh, listy jitrocele, mléko a strouhanku. Pak smažíme malé bochánky na másle. Podáváme s marmeládou nebo na slano s tvarohem a česnekem.

Jitrocelový sirup proti kašli: listy, cukr. Do většího nejlépe keramického hrnce klademe vrstvy listů a prosypáváme je cukrem. Napěchujeme, zatížíme kamenem a necháme stát 6-8 týdnů v chladu a v temnu. Potom směs slijeme, zahřejme a ještě teplé lijeme do sklenic.

Pečené jitrocelové klásky: olej, sůl, klásky. Květenství zprudka osmažíme na oleji a podáváme se solí. Výborné jako příloha k rýži nebo bramborám.

Jitrocel větší – Plantago major

Vyskytuje se na sušších loukách, rumištích, u cest, na chodnících, je odolný vůči sešlapu.

Jedlé části jsou: listy, klasy, semena

Doba sběru: Mladé listy zjara, květenství červenec až srpen, semena září až říjen.

Obsahové látky: Ze všech druhů jitrocele má nejvíce vitamínu C (přes 70 mg/100 g) dále sliz, flavonoidy, pektiny, bílkoviny, sacharidy, minerály

Recepty: Obalovaný jitrocel: Mladé listy jitrocele většího nebo kopinatého, hladká mouka, tuk na smažení. Na těstíčko 2 vejce, 3 lžíce polohrubé mouky, sůl, 1 lžíce oleje, 1 lžíce vody. Omyté lístky obalíme v mouce a poté v těstíčku, smažíme na oleji, podáváme s bramborem nebo chlebem.

Kokoška pastuší tobolka – Capsulla bursa-pastoris

Vyskytuje se na světlých rumištích, polích, zahradách, cestách.

Jedlé části jsou: květenství, mladé listy z listové růžice, kořeny

Doba sběru: březen–květen

Obsahové látky: cholin, acetylcholin, tyramin, histamin, acetylcholin, saponiny, sirné látky, třísloviny, flavonové glykosidy a větší množství minerálních látek

Zajímavost: Za první i druhé světové války se semena používala jako prostředek podporující srážení krve. Používala se jako náhražka tehdy běžně používané paličkovice nachové (Claviceps purpurea).

Recepty: Kořeny můžeme jíst samostatně brzy z jara i syrové. Lístky a květenství můžeme pro jejich palčivou příchuť přidat do salátů z jarních bylin, hodí se například k listům pampelišky, kozlíčku nebo lebedy.

Pozor! Při nadměrné konzumaci může dojít k otravě. Nekonzumujeme tobolky ve velkém množství, mohou se tvořit krevní sraženiny. Dále kokoška vyvolává zvýšení stahů dělohy, proto by jí neměly konzumovat těhotné ženy.

Komonice lékařská – Melilotus officinalis

Vyskytuje se na okrajích cest, podél silnic, na rumištích.

Jedlé části jsou: mladé listy jako salát, nať

Doba sběru: mladé listy na jaře, nať na čaj v létě

Obsahové látky: kumarin, glykosidy, flavonoidy

Recepty: Mladé listy lze použít do salátu. Aromatické květy je možné použít k aromatizaci likérů a limonád. Komonicový vanilkový puding: Dvě hrsti sušených květů komonice, 0,5 litru mléka, vanilkový puding, cukr. V mléce povaříme komonici asi tak 15–20 minut, scedíme a přidáme pudinkový prášek, dosladíme cukrem. Puding má delikátní chuť a voní po medu.

Pozor! Větší množství kumarinu obsaženého v komonici může vyvolat bolesti hlavy. Proto konzumujeme pouze v malém množství.