Názor psychologa
Expert: Úřady by měly s "vlčími rodiči" pracovat. Děti je potřebují
05.01.2012 06:30 Rozhovor
Manželé Martin K. a Hana K. stojí před soudem a čelí obvinění z týrání svěřené osoby. Své dvě děti totiž zatajili úřadům, spoře je oblékali a nepouštěli je ven. Podle klinického psychologa Jaroslava Šturmy by se však úřady měly přesto snažit s rodiči spolupracovat. "Abychom děti nepřipravili ještě o to málo, co měly, tedy vztah k rodičům," říká předseda Českomoravské psychologické společnosti a ředitel Dětského centra Paprsek v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.
Jak hodnotíte případ takzvaných "vlčích dětí", které rodiče drželi celý život zavřené v bytě na pražských Vinohradech?
Z toho, co vím ze sdělovacích prostředků, se mi zdá, že je problém v osobnosti rodičů. Často to bývá porucha osobnosti, což vede u lidí k tomu, že jsou náchylní k extrémnímu životnímu stylu nebo ovlivnění sektami. Takoví lidé potom v duchu svých velmi zkreslených představ jednají v dobré vůli - není to tak, že by chtěli děti třeba trápit -, objektivně ale škodí. Vidím tam především zanedbávání, rodiče nenaplnili základní životní potřeby dětí. Dítě potřebuje přívod smyslových podnětů ze světa, styk s dalšími lidmi.
Jaké může takové chování rodičů zanechat na dětech následky?
Prvořadá věc je citový vztah k mámě, pokud tam byl. Zanedbání dalšími podněty, doufám, se dá určitým způsobem dohnat, i když to bude běh na dlouhou trať a jeho výsledek se dá těžko říct. Důležité je, aby se děti měly o koho citově a vztahově opřít. To znamená, že pokud pro ně matka představovala nějakou jistotu, i když z objektivního hlediska pokřivenou, bylo by problematické ji třeba někde zavřít, aby k ní nemohly, nebo ona nemohla k nim. Záleží ale to na tom, nakolik výrazná je tam porucha osobnosti. Nakolik jsou postoje rodičů proměnitelné a zda by bylo možné třeba matku přesvědčit, že sice své děti chtěla chránit před bacily a zlým světem, ale ve skutečnosti jim ublížila a je třeba to napravit.
Měly by tedy úřady v zájmu dětí s rodiči spíš spolupracovat? Oběma nyní hrozí až 12leté vězení.
Rozhodně. Nebo alespoň využít všech možností toho. Jinak totiž riskujeme. Protože pro děti, pokud si vytvořily vztah s rodiči, znamená oddělení jasné trauma. A to trauma pro danou chvíli možná bolestnější, než pozvolné zanedbávání, i když bylo těžké. Jde o to, abychom, když se vyhneme Scylle zanedbávání a izolace, nepadli do spárů Charybdy a nepřipravili ty děti ještě o to málo, co měly, tedy vztah k rodičům.
Jaký je váš názor na odebírání dětí? V minulosti se o případy, kdy úřady zasáhly kvůli alternativní výchově rodičů, nejednou vedly spory.
Obecně bych řekl, že odebrání dítěte je až to nejzazší řešení. Nejprve bych se snažil vyčerpat všechny možnosti rodinné vztahy napravit. Mají-li rodiče nějaké rezervy a jsou-li schopni se poučit, je třeba pracovat na tom, aby dávali dětem, co je potřeba. V případě "vlčích dětí" je pro mě alespoň útěchou, že jsou u příbuzných.
Kde je ta hranice, co ještě mohou a nemohou rodiče dělat? A jak moc by měl do výchovy zasahovat stát?
Je to vždy individuální. Hranice je tam, kde dochází k dlouhodobému neuspokojování základních fyzických, psychických a sociálních potřeb. Čili tam, kde dochází k deprivaci nebo poškozování deprivací, už je potřeba zasáhnout.
Dokážete říct, jaký má alternativní výchova dopad na děti? Nemají pak třeba problém se začlenit?
Zpravidla je v tom hodně rizik pro děti. Právě otázka začleněné do běžné společnosti, ve které nakonec budou žít, protože nebudou naštěstí žít v nějaké výlučné společnosti sekty nebo alternativních lidí, jak doufám. Měly by žít v normálním světě.
Setkal jste se s podobnými případy jako je ten "vlčích dětí" a jak dopadly?
Setkal a málokdy to bývá zcela bez následků. Potkal jsem se třeba s dítětem, které babička držela s kozami ve chlívku, a přišlo se na to až ve chvíli, kdy mělo jít do školy a začali se po něm shánět. Tam se ukázalo, že to dítě nekomunikovalo ani s tou babičkou, ale s kozami.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.