Advertisement
Not a member of Pastebin yet?
Sign Up,
it unlocks many cool features!
- Přípravy na "konečné řešení židovské otázky" v Bulharsku začaly
- na podzim 1942, když 15. října vyjádřila německá vláda ochotu
- převzít bulharské Židy společně s rumunskými za poplatek 250
- říšských marek za osobu. 12. listopadu 1942 bulharská vláda
- vyjádřila svůj souhlas, ale současně upozornila, že část Židů
- hodlá zaměstnat na stavebních pracích doma, navíc se domnívala,
- že poplatek 250 marek je příliš vysoký. V lednu 1943 přijel do
- Sofie jako poradce pro řešení židovské otázky SS-hauptsturmführer
- Theodor Dannecker, Eichmannův spolupracovník, který společně s
- německým vyslancem v Sofii Adolfem Heinz-Beckerlem ihned zahájil
- jednání s ministrem vnitra Gabrovským o "konečném řešení židovské
- otázky". 2. února 1943 se Gabrovski s Danneckerem dohodl, že
- Židé z Makedonie, Thrácie a západních krajin, budou odevzdaní pod
- německou "ochranu", neboť jde o nežádoucí osoby bez státního
- občanství. 16. února 1943 oznámil Dannecker Hlavnímu říšskému
- bezpečnostnímu úřadu (RSHA) v Berlíně, že bulharská vláda plán
- schválila 12. února. Nato 22. února 1943 Belev a Dannecker
- podepsali formální dohodu, podle které mělo být z "nových
- oblastí" deportováno do Německa 20 000 Židů. Protože počet židů
- v nových oblastech byl nižší než 20 000, rozšířil Belev deportace
- i na staré Bulharsko. 2. března 1943 vláda přijala Belevův návrh.
- Ostatní Židé (nad kvótu 20 000) podléhali občanské pracovní
- mobilizaci, což znamenalo jejich soustředění do pracovních
- táborů.
- Jako první byli deportováni Židé z egejské Makedonie a západní
- Thrákie. V noci z 3. na 4. března 1943 byli policejními a
- vojenskými jednotkami internováni a ve dnech 5.-9. března 1943
- v zaplombovaných vagónech dopraveni do dunajského přístavu Lom.
- Říčními loděmi byli pak Židé převezeni do Vídně a odtud
- transporty pokračovaly vlakem do vyhlazovacího tábora
- v Treblince. Celkem bylo deportováno 4219 lidí. Není známo, že by
- někdo z nich přežil, pouze několika desítkám lidí se podařilo
- uprchnout ještě před zajištěním a připojit se k partyzánům.
- Následovaly deportace ve vardarské Makedonii. V noci z 10. na 11.
- března 1943 byli Židé internováni a dopraveni do koncentračního
- tábora v Skopji. Odtud se několika desítkám lidí podařilo
- uprchnout buď k partyzánům, nebo do
- "albánské" zóny, kde italské orgány
- deportace neprováděly. Přímo ze skopského tábora byli nakonec
- propuštěni i židovští lékaři, které Bulharsko nutně potřebovalo,
- a Židé s cizí státní příslušností, za které intervenovaly jejich
- konzuláty. 22. března odjel ze Skopje první transport a další
- pokračovaly 25. března a 29. března 1943. Všechny vlaky byly
- směrovány do Treblinky. Podle zprávy německého vyslanectví
- v Sofii bylo deportováno 7122 osob, ze kterých se zřejmě nikdo
- nezachránil. Ve dnech 16.-18. března 1943 byli deportováni i Židé
- ze západních krajin, ze kterých rovněž nikdo nepřežil.
- Zprávy o deportacích v egejské oblasti sa dostaly do Bulharska už
- 4. března a vyvolaly mezi Židy velké obavy. Akci na záchranu
- bulharských Židů podnikl jako první Jako Baruch z Kjustendilu.
- Baruch (1877-1971), v meziválečném období funkcionář sociální
- demokracie v Kjustendilu a předseda Jewish Agency v Bulharsku, sa
- dozvědel, že kjustendilští Židé mají být internováni 9. března.
- Proto navštívil 7. března v Sofii svého spolužáka a osobního
- přítele, místopředsedu Národního shromáždění Dimitýara Peševa,
- který prohlásil, že o deportacích nic neví, avšak telefonicky se
- spojil s policejním náčelníkem v Kjustendilu. Ten mu tuto přísně
- tajnou informaci potvrdil. Baruch oznámil Peševovi, že
- v Kjustendilu vznikl výbor Bulharů, který chce protestovat proti
- deportacím. Protože na 9. března bylo svoláno zasedání Národního
- shromáždění, Pešev se s Baruchem dohodl, že v týž den navštíví
- parlament oficiální delegace občanů z Kjustendilu.
- Dne 9. března se delegace skutečně dostavila a informovala
- Peševa, že v noci začala kjustendilská policie internovat Židy.
- Brzy se ukázalo, že akce proti Židům už začala také v Plovdivu,
- Slivenu, Dupnici a jiných městech. Pešev s delegací a některými
- dalšími poslanci navštívil ministra vnitra Gabrovského, který se
- ocitl v choulostivé situaci. Protože celá deportační akce měla
- být před veřejností udržená v tajnosti, ministr tvrdil, že žádné
- shromažďování Židů nenařídil. Toho Pešev okamžitě využil a
- požádal Gabrovského, aby nařídil policejním náčelníkům akci
- zastavit a Židy propustit. Peševa podpořili i jiní poslanci, a
- tak se Gabrovski po vzrušené debatě podřídil a telefonicky akci
- odvolal. Pešev se neomezil jen na intervenci u Gabrovského, ale
- zahájil velkou politickou kampaň, když 17. března 1943 z jeho
- iniciativy zaslalo 42 poslanců ministerskému předsedovi Filovovi
- protestní dopis požadující zastavení deportací a ponechání Židů
- v Bulharsku. Pro Filova byla celá záležitost velmi nepříjemná,
- protože šlo o akci poslanců vládní většiny, připojil se k nim
- dokonce i Alexandýar Cankov, a proto se rozhodl neponechat
- Peševovu akci bez odpovědi. 24. března položila Filovova vláda
- v parlamentě formálně otázku důvěry a když ji získala, premiér
- ostře zaútočil na Peševa, který byl odvolán z funkce.
- Potlačení Peševovy "vzpoury" však už nemohlo zabránit vzniku
- poměrně široké opoziční fronty proti deportacím, ve které se
- dočasně spojili legální i nelegální opozice, pravoslavná církev,
- občanské sdružení i jednotliví občané. Pro odpor veřejnosti, ale
- především kvůli obratu vojenské situace se 21. května 1943 vláda
- usnesla, že práceschopní Židé budou zařazeni do pracovních útvarů
- a že Židé ze Sofie budou (s určitými výjimkami) vystěhovaní na
- venkov. V deportacích se již nepokračovalo, a tak se bulharští
- Židé stali vedle dánských a finských jedinou židovskou komunitou
- v Evropě, která válku přežila. Na druhé straně zůstává
- skutečností, že bulharská vláda vydala na smrt více než
- 11 000 Židů z Makedonie, Thrákie a západních oblastí.
Advertisement
Add Comment
Please, Sign In to add comment
Advertisement
